ZŠ Mánesova
Tř.Spojenců 908
76513
Otrokovice
Zlínský kraj
Přihláška kompletní
Charakteristika
Druhý stupeň. Všichni nám o něm říkali, jaká je to pro nás velká změna, nové předměty, pravidla a hlavně i noví učitelé. A právě na druhém stupni nám přiřadili pana učitele Schejbala, o kterém bych dnes chtěla psát.
Pan učitel se celým jménem jmenuje Miroslav Schejbal, je mu 29 let a narodil se v Pardubicích. Na naší základní škole Mánesově v Otrokovicích vyučuje převážně přírodopis a zeměpis. Mimo školu hraje na kytaru, sportuje a je dokonce dobrovolný hasič.
Na první pohled je to „sympaťák“, působí klidně, pracovitě, sportovně a přátelsky. Především je to ale člověk, který se nebojí žádné výzvy, která mu zkříží cestu, ať už je to zkusit lézt na skály, nebo skočit padákem z letadla. Pan učitel Schejbal je pohledný, má hnědé vlasy, modré oči a je středního vzrůstu, a jako správný sportovec je hubený.
Povahově je hodně energický, laskavý, někdy trochu bláznivý, ale hlavně chytrý a přátelský. Rozdal by se druhým, kdykoli jej potkáte na chodbě, mile se usmívá a v hodinách nám vždycky řekne něco, co pobaví celou třídu. Také je ale hodně trpělivý, a to je důležité především v naší třídě, která je někdy dost náročná, ale on to s námi nevzdává a má nás rád, a to se mi na něm líbí nejvíc.
Na závěr bych chtěla napsat, že jsem moc ráda za možnost psát o panu učiteli s vědomím, že by se mohl stát nejlepším učitelem v České republice.
Elen Fojtíková 7.B.
Příhoda
Výlet na laser game
Laser game, sci-fi hra plná pohybu, zábavy, adrenalinu, a hlavně hra pro děti i dospělé. Už dřív jsem o ní slyšela a vždycky jsem si ji chtěla zkusit zahrát s rodinou nebo třeba s přáteli. A právě to se mi splnilo díky panu učiteli Schejbalovi, který navrhl, že bychom mohli jako třída zajet na nějaký společný výlet. Všem se nám návrh moc líbil a právě, když jsme hlasovali, kam vůbec pojedeme, skoro všichni jsme se shodli na laser game, z čehož jsem byla nadšená. Domluvili jsme si čas, den, prostě jak to vůbec všechno bude. Bylo to perfektně naplánované a všichni jsme se už moc těšili.
Den D konečně nastal, byla středa 5.12 a všichni už se těšili na konec naší poslední vyučování hodiny, po které jsme tam měli jet. Před naší poslední hodinou jsme se ale dozvěděli, že si pan učitel, špatně přečetl e – mail s rezervací kde píšou, že nám změnili na poslední chvíli čas na dřív, ale s tím jsme nepočítali, takže nám automaticky odpadla poslední hodina a nastal zmatek. Hodně lidí to nečekalo, mysleli jsme si, že už to nestihneme, protože skoro každý měl nějakou komplikaci, ale nakonec jsme to všechno zvládli, nastoupili do autobusu a jenom doufali, že nás už nic takového nepotká.
Cesta autobusem byla rychlá a docela v pohodě – pan učitel zjistil, že si zapomněl boty dovnitř, čemuž se všichni zasmáli. Cestou jsme si hlavně všichni povídali, a i díky tomu jsme se o sobě dozvěděli spoustu nových a zajímavých informací. Zanedlouho jsme dojeli na místo, vystoupili jsme na zastávce, která byla asi 15 minut chůzi tam, což bylo dost času na sněhovou bitvu. Doteď netuším, kdo ji začal, ale přidali se všichni včetně pana učitele, kterého to za mě nejvíc bavilo, nebo na to alespoň vypadal. Celý vysmátí a plní energie jsme dorazili na místo kde jsme se rozdělili do týmů a hned poté jsme se šli převléct na kabinek. Když už byli všichni převlečení, pán, který tam pracoval, nám začal vysvětlovat, jak to bude probíhat, jak si nasadit oblek a co se během hry smí a nesmí dělat.
Hry byly opravdu super, sice jsem v nich moc dobrá nebyla, ale za to pan učitel s paní učitelkou, která tam byla s námi, nás porazili, Byli výborní, měli vždycky hodně bodů, a i proto jejich tým skončil na krásném druhém místě ze tří.
Na závěr byla další sněhová bitva, po které byl už rozchod domů, což mě docela mrzelo, protože to bylo moc fajn. Bavilo mě to a doufám že si s námi pan učitel dá někdy odvetu.