Gymnázium Pierra de Coubertina
Náměstí Františka Křižíka 860
39001
Tábor
Jihočeský kraj
Přihláška kompletní
Charakteristika
Eva Kotrčková, není jedna z těch, které potkáte každý den. Dovolím si tvrdit, že vám to řekne každý, kdo ji měl tu čest poznat. Kromě toho že stíhá učit španělštinu, zastává funkci zástupkyně ředitele školy, výchovné poradkyně, koordinátora Studentského parlamentu a v neposlední řadě je jednou z vedoucích centra DofE u nás ve škole. Jeden by řekl, že se všechny tyto povinnosti nedají vykonávat zároveň a na sto procent. To byste byli na omylu – zvládá to na dvě stě a s úsměvem na tváři.
Její přátelská povaha jí však neubírá na profesionalitě, která je založena jak na vzájemném respektu učitele k žákovi a obráceně, tak na perfektní přípravě na každou hodinu, kterou odučí. Kdyby bylo její jméno zkratka, dalo by se rozepsat například takto: Elegantně Vystupující Anděl. Je tomu skutečně tak. Když se vás zeptá na to, jak se máte (v našem případě „¿Cómo estáis hoy chicos?“) myslí to upřímně a není to žádná prázdná konvenční fráze. Podobným frázím se Eva vyhýbá a když se jí budete chtít s něčím svěřit, vyslechne si vás – v kanceláři nebo na chodbě, to je fuk. Když zrovna Eva nemá co dělat (což se vlastně neděje) investuje čas do vlastního, nejen kulturního, vzdělání. Potkat ji můžete víceméně na jakékoliv společensko-kulturní akci v Táboře, ať už je to divadlo, koncert nebo autorské čtení.
Není náhoda, že učí právě španělštinu, jazyk temperamentního, společenského a komunikativního národa. Je docela možné, že kdyby u kormidla nechala svojí vnitřní Španělku dost dlouho, už bychom ji nikdy nezastavili a museli počkat, než přijde tížená siesta. Do výuky vnáší (kromě svých vždy perfektně barevně sladěných outfitů a energie, která z ní přímo září) inovativní a zajímavé učební metody. Pokud si myslíte, že téma nemovitostí je nudné, přesvědčí vás o opaku např. tím, že z vás udělá profesionální makléře a charakteristické zákazníky, kteří se následně musí dle svých možností a požadavků najít.
Příhoda
Naše španělská skupina (která měla to štěstí, že dostala právě tuto paní učitelku), tedy přibližně polovina třídy, čekala v lavicích ve třídě. Bylo po zvonění. Jako obvykle si zvonku ale jen málokdo všiml. Po pár minutách jsme zaznamenali, že přestávka opravdu skončila už před pěti minutami a paní učitelka stále nikde. Bylo to neobvyklé, protože běžně přichází téměř se zvoněním, rozzářená, plná energie a rychlostí blesku vyloží, co nás onen den čeká. Většinou je to několik vět ve stylu: ,,Primero vamos a repasar un poco, después controlar el test que escribimos ayer y practicar y practicar y si tenemos tiempo también escuchar la canción... TENEMOS MUCHO TRABAJO!"
Na druhou stranu, se někdy (leč velmi zřídka) stalo, že paní učitelka musela ještě něco vyřídit a přišla tak s drobným zpožděním. Čekali jsme tedy dál. Uplynulo několik dalších dlouhých minut a stále se nic nezměnilo. To už bylo podezřelé. Ještě chvíli jsme zůstali ve třídě, ale nakonec jsme to nevydrželi a pár statečných jedinců se ji vydalo hledat. Šlo nás asi pět, kancelář nebyla daleko.
Zaklepali jsme na dveře. Ticho přerušilo milé pozvání: ,,Dále!" Prostrčili jsme hlavy pootevřenými dveřmi. Paní učitelka seděla u velkého psacího stolu s monitorem plného papírů, desek, složek, propisek... V ruce držela červenou propisku, zrovna opravovala testy. ,,Jé, copak potřebujete?" zeptala se, když uviděla, že přišlo tolik lidí najednou. Navíc nás velmi dobře znala. Koukala zvědavým pohledem. V ten moment jsme byli snad ještě více zmateni. ,,My jsme Vás šli hledat paní učitelko." vypadlo ze spolužáka. ,,A proč? Děje se něco?" ,,No, máme mít hodinu španělštiny." Její oči se široce rozevřely a objevilo se v nich zděšení. ,,Ježíši, fakt?!" Rychle se otočila směrem k pověšenému rozvrhu. ,,Máte, pravdu! Já jsem o hodinu posunutá! V klidu si tu opravuju testy a říkám si, kolik mám ještě času! To se hrozně omlouvám! Hned tam jsem, vezmu věci." Vyměnili jsme si mezi s sebou pobavený šibalský úsměv a vyběhli z kanceláře. Na chodbě jsme vybuchli v obrovský smích a utíkali jsme chodbou zpět do třídy. Školou se neslo svižné klapání podpatků. To paní učitelka chvátala na zapomenutou a málem volnou hodinu.