Základní škola a mateřská škola Ostrava, Ostrčilova 10, příspěvková organizace
Ostrčilova 10/2557
70200
Ostrava
Moravskoslezský kraj
Postupuje do finále
Charakteristika
Pro svoji charakteristiku jsem si vybrala našeho pana třídního učitele, neboť je to dle mého názoru nejlepší kantor, kterého jsme na naší škole zatím měli možnost poznat.
Do jeho třídy chodím už třetí rok, a tak pana učitele znám již od počátku třetí třídy. Lze tedy říci, že za tu dobu už jsme toho s ním prožili opravdu mnoho.
Nikdo ze spolužáků dodnes nezapomněl například na úplně první hodinu matematiky. Pan učitel přišel, zasedl za katedru, řekl nám, ať se posadíme, a pak to začalo. Doslova na nás vypálil proud otázek a zkoušel, zda ovládáme látku, na kterou se ptal. Všichni byli jako opaření, protože nikdo o ničem podobném zatím nic nezaslechl. Dopadlo to ale dobře, protože pan učitel pak začal vše pomalu vysvětlovat a učit, a my jsme zjistili, že není důvod se ho obávat.
Teprve po čase jsme zjistili, že náš pan třídní je vlastně velice chápavý a přátelský člověk, který je nadšený pro svoji profesi. Dokáže hodně naučit, což se projevilo i ve velmi ztížených podmínkách posledních dvou let, a nadto mu nečiní potíže udržet ve třídě kázeň.
Podle mého názoru je také celkem přísný, ale určitě se snaží být i spravedlivý. Nadto je s ním kolikrát zábava a rád se do čehokoliv zajímavého zapojí. Je to fajn učitel, jenž si umí udělat legraci ze sebe i z ostatních, a přesně proto ho má tolik lidí rádo. A ti, kteří ho moc nemusí, nemají asi smysl pro humor.
Jsme všichni velice rádi zato, že máme takového třídního učitele a vlastně velmi litujeme, že už tomu je tak poslední rok a na druhém stupni už nás pan učitel bude muset předat zase dalším kantorům.
Příhoda
Příběh 1 - Smažení vaječiny
Od té doby, co jsme poznali našeho pana třídního učitele, se stal opravdu pěknou každoroční tradicí celotřídní výlet na jeho chatu na hoře Prašivá v Beskydech, a to i za přítomnosti rodičů (kteří se chtějí zúčastnit).
Sraz u školy v 7:00 ráno a pak hurá na vlak směr Český Těšín. Kamarádi se spolu baví, venku bývá už v tu dobu hezké počasí. Ani se nenadějeme a už vystupujeme na zastávce Dobratice pod Prašivou.
Jdeme klidnou podhorskou krajinou se spoustou luk a nízkých chalup, první zastávka k odpočinku je u kříže. Po krátkém oddychu pokračujeme dále, až se dostáváme na temeno hory a začíná stoupání. Už víme z minulých let, že první fáze je opravdu náročná, a po pár desítkách minut jsme konečně na lesní cestě, která už stoupá vcelku mírně. Letos máme štěstí, protože objevujeme ve vlhkém listí u cesty vzácnou Modranku Karpatskou, kterou nikdo z nás v přírodě asi ještě nikdy nespatřil, a to včetně rodičů.
Konečně je před námi v kopci chata, pan učitel nabízí rodičům čaj anebo kávu a po chvíli oddychu začínáme s přípravou ohniště na smažení vaječiny.
Pan učitel je ve smažení mistr, kromě toho, že má k tomu účelu vyrobený speciální kotlík, tak ještě za ta léta výborně ovládá alchymii celého procesu. Oheň hoří, kamarádi se střídají u míchání a někteří pak vyráží pro vodu do nedaleké studánky.
Všem po pochodu vytrávilo, a tak výborná vaječina nenávratně mizí mezi strávníky. Po jídle nějaký čas odpočineme, a všichni jsou pak zapojeni do úklidu. Jakmile je sklizeno tak vyrážíme úbočím na vrchol Prašivé abychom tak opět na nějakou chvíli pobyli ve stínu historického dřevěného kostelíku. Z vrcholu jsou krásné výhledy do údolí a následná cesta zpět na úpatí hory vede zčásti lesem a z části holinami. Stále je tam na co koukat.
Dole se pak zastavujeme naposledy k odpočinku a posilnění v místní restauraci. Pan učitel debatuje s rodiči u piva, my máme možnost zkusit lukostřelbu a jiné atrakce. Pak se vydáváme zpět na vlakové nádraží, kde dorážíme už v pozdní odpoledne.
Každý už je rád, že spočine na sedačkách vagónu a míříme k Ostravě. Je to moc hezká akce, na kterou se všichni těšíme, a věříme, že v příštím roce se na Prašivé opět všichni sejdeme.
Příběh 2 - Kreativ 2022
Jedno podzimního pátečního dopoledne se celá naše třída vydala v čele s naším panem učitelem směr Výstaviště Ostrava Černá louka na akci zvanou Kreativ podzim.
Bylo to pro nás překvapením, neboť jsme tam vyrazili z celé školy jako jediná třída. Sice nám vrtalo hlavou, proč tomu tak je, ale známe našeho třídního a víme, že je to člověk přemýšlivý a od přírody zvídavý. Proto se asi rozhodl, byť nemusel, s námi strávit příjemné dopoledne mimo budovu školy tak, abychom se nejen naučili něco vytvářet, ale také se pobavili a při tvůrčí práci zapomněli na chvíli na školní povinnosti.
Každý z nás měl možnost si zvolit přesně tu činnost, která ho baví. Já a mé kamarádky jsme byli společně na dvou pracovních místech, kde na tom prvním se vyráběly ručně voskové svíčky a na tom druhém probíhala ruční výroba plyšových zvířátek a polštářků.
Vyrobila jsem si nahřívací polštářek z pohankových slupek, který se pak hned doma velmi osvědčil podarovanému tátovi s kolikou. Práce s voskem byla také velmi zajímavá, a svíčka se mi ve finále velmi povedla. Jistě nám udělá o Vánocích radost až ji společně zapálíme.
I mí ostatní spolužáci a kamarádi si z tohoto hezky stráveného dopoledne odnesli spoustu nových dovedností a znalostí z rukodělné výroby, a rovněž užili spoustu zábavy při vlastní tvorbě.
Jsme za našeho pana učitele velmi rádi, a držíme mu palce do budoucna aby ho jeho zápal učit děti nad rámec školních osnov stále provázel.
Třída 5.B.