Gymnázium a Obchodní akademie a Jazyková škola s právem SJZ, Hodonín
Legionářů, 1
695 11
Hodonín
Jihomoravský kraj
Přihláška kompletní
Charakteristika
Paní učitelka Mikulincová je na našem gymnáziu jedna z mála učitelek, která pracuje pro školu i ve svém volném čase. Možná i proto je mezi studenty velmi oblíbená. Její předměty jsou dějepis a francouzština. Každý z těchto předmětů učí velmi poutavě a snaží se studenty vtahovat co nejvíce do předmětu. V rámci dějepisů pořádá archeologické exkurse, exkurse do muzeí, promítání dokumentárních filmů, skupinové práce. Ani v hodinách francouzského jazyka se nenudíme, díky tomu, že pořádá zájezdy do Francie, Belgie. Neustále shání nové stážisty ze zahraničí. V neposlední řadě domlouvala i návštěvu francouzského velvyslance na naší škole, či naopak návštěvu francouzské ambasády v Praze, pod tímto širokým výčtem je stále podepsáno její jméno.
To není vše, najdeme ji taky jako iniciátorku zájezdů do divadla, organizátorů školní akademie, pořadatele výletů, ale taky třeba jako koordinátora dějepisných soutěží a olympiád.
Také je plně pravdivě její označování ?matka třídní? opravdu, naši třídu hlídá jako by nám byla další matkou. Proto není problém se s ní domluvit na téměř čemkoli. Ví, že každý problém má své řešení.
Je jen poskromnu učitelů, kteří se prací baví, smějí se u ní a rozdávají radostnem na okolo, paní učitelka Mikulincová je jedním z nich.
Příhoda
Dne 21.12.2011 se naše třída 2.B a kvinta rozhodly uspořádat výlet do Prahy, hlavního města naší republiky. Naše třídní Mgr. Monika Mikulincová nám zařídila prohlídku francouzské ambasády a francouzského centra, protože výborně vyučuje část naší třídy a kvinty francouzštinu. Celá akce se konala pár dní před Vánocemi, takže se většina z nás velmi těšila na vánoční atmosféru rozzářené Prahy.
Ráno jsme se skoro všichni včas setkali na vlakovém nádraží v Hodoníně, počkali na opozdilce a už vyráželi na několikahodinovou cestu do Prahy. Samotná cesta nám utekla celkem rychle, výborně jsme si povykládali a za chvilku nás vítal nápis Praha Hlavní nádraží. Jel také s námi třídní kvinty Mgr. Tomáš Válka, který tvoří s naší třídní skvělou dvojku. Pod jejich vedením jsme se dopravili na Staroměstské náměstí, dále pak na Karlův most, kde jsme dostali přibližně 20 min rozchod. Většina lidí se rozprchla do prvního občerstvení, které uviděla, stejně tak jako já a moje spolužačka. Koupily jsme si kousek pizzy a to byl pravděpodobně začátek ještě zajímavějšího odpoledne. Poté jsme se zase všichni sešli a vyrazili na francouzskou ambasádu. Naše třídní nás bez problému zavedla, domluvila prohlídku a už jsme si prohlíželi krásu Buquoyského paláce. Když v tom mně začalo být těžko od žaludku. Myslela jsem si, že jen trávím, tak jsem to ignorovala a snažila se najít místo k sednutí. Jenomže jsme museli vyrazit dále na cestu směrem Staroměstské náměstí, kde jsme dostali 3 hodiny rozchod. Vyrazila jsem s kamarády na Václavské náměstí, kde jsme se rozutekli do prvních obchodů, co jsme viděli. Po chvíli nakupování jsem však pomalu nemohla stát na nohou a bylo mi velmi špatně od žaludku. Proto mě moje kamarádka dovedla zpátky na Staroměstské náměstí, kde se mnou čekala až do konce rozchodu. Hned jak jsme se všichni sešli, kamarádka řekla naší třídní, že mi není dobře a ona mě hned popadla a díky jejím znalostem Prahy mě dovedla na pohotovost. Zbytek tříd se pod vedením pana učitele Války dostavili do francouzského centra. Já a má třídní jsme mezitím čekali, než nás přijmou. Jakmile mě začala paní doktorka prohlížet, už jsem přestávala vnímat. Paní učitelka byla celou dobu se mnou a zachovala klid. Pak si pamatuji, že mě převáželi do nemocnice, kde jsem byla vyšetřena. Dali mi nějaký prášek a doporučili vypít něco sladkého. Až do této chvíle paní učitelku zajímalo jen to, zda mi bude dobře a nenechají si mě tam. Když nás pustili, nastal problém. V hlavách nám běhaly otázky, zdali stihneme zpáteční vlak. Poté, co mi třídní koupila kofolu, jsme se vydaly na tramvaj, kde jsme si přes mobilní telefony koupily jízdenku. Pak jsme ujely cestu metrem, kde si se mnou paní učitelka krásně popovídala a neustále mě uklidňovala. Zbývalo nám asi 20 minut do odjezdu vlaku, když jsme vystoupily z metra. Ale co se najednou nestalo. Zastavil nás revizor, že chce vidět jízdenky. Suverénně jsme vytáhly mobily a v mém se objevila sms, že nemám aktivovanou službu prémiových sms, tudíž byla moje jízdenka neplatná. Revizor nám chtěl udělit pokutu, ale když jsme mu povykládaly náš příběh, přimhouřil oko a nechal nás jít. Kdyby nebylo výborných orientačních schopností paní učitelky, nevím, jak bychom se dostaly až na Hlavní nádraží, kde nás čekala naše skupina. Tak jsme všichni nasedli do zpátečního vlaku a povídáním si zkrátili cestu. Přijeli jsme pozdě večer a já už byla konečně ráda, že tento den byl za mnou.
Pro mě byl tento výlet jednou velkou nepříjemnou událostí. Avšak kdyby nebylo mé úžasné třídní, nevím, zda bych trávila Vánoce doma. Jsem ji za to velmi vděčná, že mi tak pomohla. Nejen tím, že se o mě postarala, ale i tím, že se mnou velmi dobře jednala. Celou dobu mě utěšovala a snažila se o to, abych byla v pořádku. Připadala mi jako moje maminka. Je nejen skvělá učitelka, ale i skvělý člověk. Jsem velmi ráda, že je moje třídní.