ZŠ A ZUŠ Bezdrevská 3
Bezdrevská 3
37011
České Budějovice
Jihočeský kraj
Přihláška kompletní
Obhajoba přijata.
Charakteristika
Filip Myler je náš třídní učitel. Má hnědé vlasy, hnědé oči vždy pečlivě oholené vousy, nosí ponožky od Dedolesu a většinou nosí čtverečkovanou košili. Očividně trpí krizí středního věku, což mu dost pomáhá se vcítit mezi studenty. I přes to, že se v určitých věcech chová jako my, má svou důstojnost i náš respekt a dokáže si třídu pořádně srovnat. Vyučuje český jazyk a anglický jazyk, který ho nesmírně baví a umí ho přednést tak, že já i většina mých spolužáků si tento předmět velice oblíbila. Letos, co se týče českého jazyka, tak sice s námi každý týden píše diktát, ale to mu vyčítat nemůžeme. Taky s námi při hodině, když máme vhodnou chvíli, rozebírá různé věci, které se dočetl na internetu a snaží se nás upozornit na možné situace či chyby, které můžeme v životě udělat. Jeho nejlepší perlou ale je, že nám letos dal místo čtvrtletní práce ilustrační test, který jako čtvrtletní písemku hodnotil, aby se ujistil, jak jsme na tom s přípravou na nadcházející příjímací zkoušky. Kromě toho všeho se nám ale i věnuje i ve volném čase, např. s námi jezdí na výlety, které jsou vždy ohromná zábava a jsou častěji, než je na naší škole běžné. Ne nadarmo se říká, že je nejlepší učitel na škole.
Příhoda
V osmé třídě jsme jeli na dobrovolný výlet na Kleť nedaleko Budějovic. V 9 hodin jsme nastoupili do vlaku a dojeli jsme do Holubova. V Holubově jsme vystoupili, a šli pěšky na Kleť. Vzhledem k tomu, že byl ten rok sníh, po cestě jsme se koulovali a než jsme došli na vrchol, byli jsme všichni od sněhu. Na vrcholu si někteří odpočinuli v restauraci, já s mými kamarády jsme se šli klouzat na zledovatělou cestu nedaleko od restaurace. Když už se začalo lehce stmívat, vyrazili jsme zpět na vlakové nádraží, to jsme ale netušili co nás bude čekat dál. Díky tomu, že mé spolužačky přemluvily učitele, jsme šli úplně někam jinam, než jsme měli jít a po hodině jsme zabloudili. Tam už učitel vytáhl GPS a zjistili jsme, že jsme šli úplně jiným směrem a místo příjemných 12 km se projdeme o 18 km víc. Když jsme byli ve čtvrtině cesty, byla už opravdová tma a holky se začaly bát i toho, že někdo občas šlápl do listí. Když jsme po 15 km dorazili k začátku lanovky, která byla asi jen 1,5 km pod vrcholem. Byli jsme nadšeni, ale bylo už moc pozdě, než abychom jsme si něco dali k jídlu. Vzhledem k tomu, že za celou cestu jsme se nemohli posadit ani jednou, tak nás v půlce cesty začaly všechny bolet nohy. Když jsme se konečně s tříhodinovým zpožděním dobelhali k nádraží, dokázali jsme jen tak tak chodit. Po tom, co jsme nasedli do vlaku, jsme všichni napsali rodičům, že už jsme na cestě a užili jsme si poklidnou jízdu až na hlavní nádraží, kde si nás vyzvedli rodiče. Co k tomu říct, byl to opravdu podařený víkend.