Základní škola Náchodská
Náchodská 18
54103
Trutnov
Královéhradecký kraj
Přihláška kompletní
Charakteristika
Paní učitelka je milá a vtipná, je srandovní, spravedlivá, když něco nechápeme, tak nám to skvěle vysvětlí. Někdy je drzá, ale to nevadí. Občas se tváří jako kakabus. Poznal jsem ji, takže můžu umřít. Dobře popisuje látku, hodně nás toho naučí. Paní učitelka je legrační a dobře nás učí. Paní učitelka někdy i zařve, když je potřeba. Paní učitelka nemá ráda, když křičíme!!! Vždycky nám říká, že dostaneme na prdítko. Paní učitelka nás vede k tomu, abychom byli hodní. Mně se líbí na paní učitelce, jak nám zdobí třídu. Vede nás k chytrosti. Do školy chodím ráda, protože tam potkám paní učitelku. Mám paní učitelku moc ráda, každý den nás učí něco nového. Já chodím do školy rád, protože je tam sranda a musím se něco naučit. Sice se mi nechce ráno vstávat, ale baví mě to tam chodit. Učitelka Petra je veselá a zábavná učitelka, která nezkazí žádnou zábavu. Chodím rád do školy, protože paní učitelka se hezky usmívá a to patří do třídy. Paní učitelka je občas přísná, jinak je hodná, jako andílek. Pomáhá třeba někomu, který něco neumí a má velkou trpělivost. Paní učitelka se nám chtěla líbit, tak si udělala červené oči. Když dělám na paní učitelku ksichtíky, tak mi to promine. Já mám paní učitelku ráda, protože se jí líbí, že jí šťoucháme. Hlavně paní učitelka se snaží, abychom měli hezké vychování a abychom říkali spisovná slova!!! Neviděla jsem nikdy takhle úžasnou paní učitelku.
Příhoda
Stezka odvahy
Konec školního roku se nese v duchu výletů a ty my prostě milujeme. Obzvlášť pokud cestujete do ráje a k tomu ještě do toho našeho - Českého. Od brzkého rána jsme na nohou a ani vteřinka nepřijde na zmar. Rychlým tempem dobíháme k prvnímu lesnímu prameni, který má kouzelnou moc. Pokud se z něho napijete, zlepšíte se v anglickém jazyce. Nedaleko od něj se nachází další dva prameny – matematický a češtinářský. Je o ně mimořádný zájem :-) Nemarníme čas a vyrážíme na pohodový celodenní výlet do skal. Večer u ohýnku si povídáme a připravujeme „pečené hady“. Nohy nám děkují, že mohou odpočívat. Ušly totiž neuvěřitelných 17 km a je až s podivem, že si žádná z nich nestěžuje. Lezly po skalách, chodily po lese a hledaly materiál na stavění domečků pro skřítky, chodily po zámku, hrály hry, zkoumaly skalní města. Ohýnek spokojeně praská a hřeje. A přeci je tu něco, co nám zrychlí tep a nutí nás napínat uši. Tma. Ta strašidelná tma. Ta mrška totiž umí pod svůj plášť ukrýt všechno bezpečné a známé. Kamarádí se strachem a to je mocný protivník. Ale neeee, už je to tady! Chtějí, abychom se s ní seznámili. Vždyť to tu neznáme! My se přece bojíme! Jsme ještě malí! Žadoníme, jestli můžeme chodit alespoň po dvojicích. Nesmíme. Prý si to máme užít! Hluboký nádech a výdech a jde se na to. V krku nás tlačí knedlík a slzy držíme sotva na krajíčku. Pomalými krůčky vcházíme. A ejhle, támhle v dáli se vesele třepotá maličké světýlko. Rychle k němu doklopýtáme. A támhle je další a další. Je krásná vlahá a tichá noc. Pomalu zdoláváme celou stezku. Překvapeni z nově poznané krásy jsme v cíli. Ještě jedno milé překvapení na nás v závěru čeká. Barevně náramkový osvětlený strom nám posílá něžné poselství. Bát se tmy je přeci hloupost. A s touto novou zkušeností a svítícím dárečkem spokojeně uléháme a vplouváme do říše snů.