ZŠ Bedřicha Hrozného Lysá nad Labem
Náměstí B. Hrozného 12
28922
Lysá nad Labem
Středočeský kraj
Postupuje do finále
Charakteristika
Náš pan učitel se jmenuje Petr Pokorný a je mu 24 let. Nikdo z naší třídy mu ale neřekne jinak, než pan Velemlok. Sama už si ani nepamatuji, kde se tahle přezdívka vzala. Je to tak dlouho, že už si to nejspíš nepamatuje nikdo. Pan učitel mě učí 5. rokem a můj třídní je 2.rokem. Je super, že to není ten typ učitele, u kterého v hodině píšete jen samé písemky a tolik zápisků, že si málem urvete ruku a ani vás to nebaví. Líbí se mi, že nás učí vtipnou formou. Často se na jeho hodinách směji. Je celkem komik, ale díky tomu, jak vtipně a lehce učí, si vše pamatuji lépe. Umí hodiny, které jsou většinou nudné, podat tak, že odcházím ze třídy s úsměvem na tváři. Je velmi trpělivý a ochotný. Když nám něco opravdu nejde, klidně stráví celou hodinu tím, že nám to vysvětluje. Neříkám, že to dělá vždy, ale pokud například dopadne test katastrofálně, tak s námi test projde ještě jednou a vysvětlí nám to. Pan učitel má i spoustu vtipných hlášek. Mezi mé oblíbené patří: ,,Skandál, jako!" nebo ,,Inteligence houpacího koně s urvanými řidítky.", to říká klukům, když zlobí nebo když máme hloupé dotazy. Ale stejně se to všem zdá vtipné. Je super, že často jezdíme na výlety (pokud nikdo nezlobí). Na výlet s námi vždy jezdí pan Velemlok a paní Včelka (paní učitelka Gabriela Hejbalová). Pan učitel a paní učitelka jsou kamarádi už od dětství. Chodili spolu do stejné základní školy, kam teď chodíme my. Přezdívka paní Včelka vznikla z toho, že jeden spolužák ji říkal ,,Paničelko" a kluci rozhodli, že od té doby to bude paní Včelka nebo paní Včeličková. Ale abych neodbočoala z cesty, zpátky k panu učiteli. Pan Velemlok učí jazyky, tedy angličtinu, češtinu a němčinu. Říká, že tyhle předměty jsou jako stavebnice. Dám příklad, v angličtině se začnete učit první slovíčka a tím postavíte první patro. Tímto způsobem se můžete učit donekonečna, až budete mít pevnou stavbu. Pokud ale něco uprostřed zapomenete, tak se vám celá dlouho budovaná stavba zboří. Pan Velemlok je sice často legrační a vtipný, ale když se naštve, jde z něho strach. Máme k němu respekt a to je podle mě dobře. Obdivuji ho, jak vždy odlehčí vážnou situaci. Chtěla bych to také umět. A má skvělý smysl pro humor. Je opravdu skvělý učitel a my ho máme moc rádi. Nejen kvůli tomu, že skvěle uči, ale také díky tomu, že nás chápe. Chápe, že se nám nechce jen stále sedět ve škole, tak jezdíme na výlety. Chápe, že se nám nechce brzy ráno vstávat, atd. Má opravdu rád vyzdobenou třídu. Máme ve třídě spoustu květin a teď na Vánoce živý strom. Také nám koupil do třídy světýlka. Hrozně rád fotí. Minulý rok vyfotil něco okolo 170 fotek naší třídy. Přes prázdniny je nechal vytisknout a teď nám visí ve třídě. Minulý rok nám koupil adventní kalendář s pohádkami od Disneyho. Ale on je také hrozně dobročinný. Byli jsme jako třída na akci Teribear. Celkově se do každé dobročinné akce zapojí. Ať už jde o pomoc nemocným lidem nebo jsme tento rok měli možnost zakoupit dárek lidem do domova důchodců a on koupil jedné pani předplatné časopisu Vlasta. Je to prostě tak moc dobrý člověk, že ani nemůžu vyjmenovat vše, co hezkého udělal. Také je někdy až moc upřímný. Nebojí se říct, co si myslí, což je podle mě pozitivní vlastnost. Celkem dost si potrpí na dárcích od nás. Minulý rok jsme mu udělali tričko s mlokem a každý jsme se tam podepsali. Ani neumím popsat, ten jeho překvapený a šťastný výraz. Tenhle rok jsme vyrobili třídní erb a opravdu se nám povedl. Pan učitel byl nekonečně šťastný a vyvěsil ho ve třídě. Všichni chceme mít pana učitele až do 9. třídy. Snad to tak bude, nevím, co bychom bez něj dělali. Podtrženo, sečteno, pan Velemlok Petr Pokorný je ten nejlepší učitel pod sluncem, kterého jsme mohli mít.
Příhoda
Náš den začal tak, že jsem měli sraz na nádraží v 8 hodin. Jeli s námi pan Velemlok a paní Včelka. Vlak nám měl odjet v 8:15. No, ale známe to, měl trochu zpoždění. Když jsme nastupovali do vlaku, bylo nám několikrát řečeno, že musíme být potichu. Ve vlaku jsme se nenudili, každý dělal něco jiného, někdo poslouchal písničky, někdo si povídal a někdo spal. S kamarádkami jsme si povídaly. Kluci většinou hráli hry. Vystoupili jsme na Masarykově nádraží. Z nádraží jsme jeli tramvají. Jelikož byl pěkný červnový den, tak jsme nebyli jediní, kdo chtěl jet do zoo. Tramvaj byla přeplněná. Každou zastávku jsme se ptali, kdy budeme vystupovat. Jednou pan Velemlok říkal paní Včelce: ,,Gábi, příští zastávku nevystupujeme, až tu po ní, jo?" Paní Včelka se na pana Velemloka podívala a řekla: ,,Jojo, jasně." No a co se nestalo, paní Včelka vystoupila o zastávku dřív. A my jsme šli jako ovečky za ní. A pan učitel zůstal v tramvaji a říkal ,,Pojďte ještě zpátky!", ale nikdo ho už neslyšel. A tak musel vystoupit a řekl: ,,Gábi, vždyť jsem ti říkal, že máme vystoupit až tu další." Paní Včelka se začala omlouvat ,,Promiň, já ti špatně rozumněla." a pak nám to začalo docházet. ,,Takže my jsme vystoupili jinde?" ptal se spolužák. ,,No ano, díky paní učitelce" řekl pan Velemlok a ukázal na paní Včelku. Všichni se začali smát, i paní Včeličková. ,,To nevadí, půjdeme pěšky", řekl pan učitel, a tak jsme vyšli. Spousta dětí si stěžovalo, že je bolí nožičky, ale do zoo jsme se dostali živí. V zoo jsme se nejdříve zastavili u goril a potom u ledních medvědů. Samozřejmě jsme byli i ve velemlokáriu. Potom jsme se každý alespoň jednou sklouzli na klouzaččce a šli dál. Prošli jsme spoustu dalších oddělení, ale jelikož se blížil oběd, měli jsme hlad. Pan učitel tedy rozhodl, do jakého občerstvení můžeme a dal nám 30 minut na oběd. Většina dětí snědla svůj oběd rychle a pak si šly namáčet nohy do bazénku. Byli jsme i u oddělení se slony, tam jsme byli nejdéle. Také jsme viděli zebry a žirafy. Dozvěděli jsme se i něco nového z historie o bohu Radegastovi. Následně jsme strávili nějaký čas na prolézačkách. Bylo nám řečeno, ať hodně pijeme, abychom nedostali úpal. Doprošli jsme zbytek zoo a měli jsme jít na vlak. Mohli jsme být v zoo ještě 30 minut a pan učitel nám řekl nejméně 3x, že si máme dojít na záchod, koupit nějaké suvenýry a ukázal nám, že se sejdeme před obchodem se suvenýry. Po 30 minutách nás pan Velemlok počítal a zjistil, že někdo chybí. Nikdo z nás ale nevěděl kdo. Během chvíle jsme zjistili, že nám chybí kamarádka Zita. Po 10 minutách čekání a hledání jsme toho měli plné kecky. Za chvíli se ozvalo v rozhlase: ,,Hlášení! Dostavte se někdo pro Zitu Pařezovou k hlavnímu vchodu, děkujeme." Kluci se začali smát a paní Včelka běžela ke vchodu, kde Zita čekala. Nakonec vše dobře dopadlo. Cesta zpět už proběhla v klidu, ale paní Včelce každou zastávku někdo řekl: ,,Paní Včeličková, tady ještě nevystupujeme." A opět se ztrhla lavina smíchu. Na nádraži jsme nakonec dorazili v 15 hodin. Všichni zdraví a živí. Pak jsme šli domu. Celkově se výlet opravdu vyvedl. Nejlepší na výletě bylo, jak nám paní Včeličková vystoupila o zastávku dřív a jak se Zita ztratila. Hned bych jela znovu, kdybychom mohli.