ZŠ Pavla Lisého
Školní 246
267 24
Hostomice pod Brdy
Středočeský kraj
Postupuje do semifinále
Středočeská Ámoska.
Charakteristika
Paní učitelku Štěpánkovou máme už od naší šesté třídy jako naši třídní vyučující. Bude to čtvrtý rok a můžu upřímně říct, že to jsou naše nejlepší roky, které jsme ve škole zažili. Paní učitelka Štěpánková to s námi nikdy nevzdala, i když to měla někdy opravdu těžké. Vždy v nás viděla to lepší, co v nás je. Když byl nějaký problém, snažila se to řešit všemi směry a ptala se všech na názory. Nikdy nikoho nevynechala z party, právě díky ní se z nás stala tak nerozlučná třída. Díky ní si dokážeme poradit i sami, bere nás jako dospělé lidi a ne jako malé děti. Naučila nás zodpovědnosti. Když jsme chtěli nějakou akci, jako bylo třeba přespání ve škole, řekla „Klidně, ale naplánujte si to sami, jako třída“ A tak jsme se vždy dohodli na nějaké třídní akci. Paní učitelka s námi jde do všeho naplno, ráda se zapojí, i když je to nějaká šílenost. Má smysl pro humor. Naše paní učitelka je speciální, výjimečná. Všichni ji máme moc rádi, a ona má ráda nás.
Příhoda
NÁŠ NEJLEPŠÍ SPOLEČNÝ ZÁŽITEK
Chtěli bychom se s vámi podělit o náš společný nejsilnější zážitek s naší třídní paní učitelkou Štěpánkovou (Štěpy). Začalo to v dubnu 2019, kdy naše třída nevěděla co Štěpy dát na vysvědčení. Přemýšleli jsme a došli k závěru, že to musí být něco hodně speciálního, a také bylo... Začalo to našimi nevšedními až velice neinteligentními otázkami, typu: ,,Jakou barvu má Váš obývací pokoj nebo vaše ložnice?“ Paní učitelka nám zmateně odpovídala i přesto, že vůbec nevěděla, o co jde. Pomalu jsme začali vybírat peníze od třídy a když už jsme je měli všechny, tak jsme ,,TO“ objednali. Pomalu se blížil konec školního roku a my jsme začínali více a více plánovat. I když jsme to věděli pouze my, jako třída a pouze 2 vyučující, kvůli úschově dárku, tak jsme nakonec zjistili, že to vědělo celé naše město, dokonce i manžel paní učitelky, ale všichni drželi s námi a Štěpy se naštěstí nic nedozvěděla.
Nastal Den D. Všichni se sešli v jedné třídě, a ta šťastná atmosféra by se dala i krájet. Po rozdaném vysvědčení se malá skupinka odebrala do vedlejší učebny, aby převzala již schovaný dárek. Štěpy byla mezitím odvedena na hanbu na chodbě. Tam jí hlídaly dvě spolužačky. Mezitím naše malá skupinka nachystala dárek před tabuli. Čekali jsme už jen a pouze na Štěpy. Paní učitelku přivedly holky do třídy, měla zavřené oči, takže nic neviděla. Nastalo napjaté odpočítávání. Po té, co bylo vyřčeno číslo nula, Štěpy otevřela oči a začala se hrozně moc smát, nevěřila, že je tento velkolepý dárek pro ni. Rozeběhla se k jejímu dárku, a pevně ho objala. Její slzy Štěstí dopadly na chlupy tří metrového plyšového medvěda (ano, opravdu měl 3 metry) Bohouška. Bohouška celá třída odnesla do auta Štěpy: Bohunky-Škoda citygo. Její výraz mluvil za vše. Toto byl náš ZATÍM nejlepší zážitek.
Nikdy toho nebudeme litovat, protože výsledek stál rozhodně za to.
Napsala 9.B, třída milující naši paní učitelku ŠTĚPY