Gymnázium Špitálská
Špitálská 2
19000
Praha 9 - Vysočany
Hlavní město Praha
Postupuje do finále
Charakteristika
ÁMOS
Aneb o paní profesorce Fousové
Jako studenti paní profesorky Fousové jsme se rozhodli pro její nominaci do soutěže. Důvodů je hned několik. Přečtěte si texty, které jsme sepsali, abychom vám dokázali, o jak výjimečnou osobnost se jedná:
Z první hodiny francouzštiny s paní profesorkou jsme odcházeli naprosto uneseni krásou a libozvučností francouzského jazyka. Byli jsme velmi namotivováni pro další studium. Hodiny s paní profesorkou vždy byly a stále jsou našimi nejoblíbenějšími; jsou zábavné, tak akorát náročné a rychle ubíhají. Během těch společně strávených tří let jsme pochopili, jak velké štěstí máme. Paní profesorce totiž vůbec nejde o známky, nýbrž o to, co si z jejích hodin odneseme. Vždy nám klade na srdce, že jí záleží hlavně na tom, abychom se jazyk naučili co možná nejlépe. Nosí nám materiály ze spousty různých knih, učebnic, ale i ty, co sama připraví.
*
Paní profesorka Fousová je skvělá učitelka, protože ji její hodiny baví a snaží se pro své studenty udělat všechno tak, aby bavily i je, a zároveň aby je naučila co nejvíce. Myslím si, že paní profesorka je spravedlivá a velmi přizpůsobivá. Její hodiny navíc nejsou jednotvárné – využívá mnoha učebních metod (na francouzštině čteme, snažíme se mluvit, vytváříme krátké dialogy nebo dokonce sledujeme filmy ve francouzštině). Opravdu se snaží, aby nám každá hodina dala co nejvíce. Díky testům, které píšeme, jsme mnohdy nuceni opakovat si i látku, kterou jsme brali již dříve – a to si myslím, že je správné, zvláště pokud se jedná o jazyk). Zároveň bych chtěl podotknout, že paní profesorce nezáleží na naší známce tak, jako na tom, jestli předmět skutečně ovládáme. Mnohdy pro nás na hodiny připravuje i věci navíc, které nás mají nějakým způsobem obohatit nebo nám pomoci s výukou.
Fousová je skvělá. Má smysl pro humor, skvěle učí a co si myslím, že je nejdůležitější – rozumí nám. Rozumí nám tak, jako by byla stále ještě v našem věku, jednou z nás. Na naší škole byste nenašli lepší učitelku.
*
Fousová je super. Super v tom, co nedokážeš úplně přesně pojmenovat. Má jiný přístup ke studentům. Možná nás bere jako skoro dospělé, možná si před námi jen věří více než jiní profesoři. Hodně se o nás zajímá, nejen o naše známky a naši francouzštinu, ale i o mimoškolní život. Nedává horší známku jak 3, pokud test zvoráš, píšeš ho znova a znova, dokud není výsledek lepší jak 3-. Když látku na test neumíš, nepíšeš. Nedělá podrazy a nikdo nemá potřebu se ptát na bodovou škálu. Fakt se snaží, aby nás to bavilo. Docela často se ptá na zpětnou vazbu a víš, že se neurazí, když řekneš, co si opravdu myslíš. Taky má smysl pro humor, ráda se s námi zasměje a vypráví nám vtipný historky. Má radost, když se francouzštině věnujeme mimo hodiny nebo jsme napřed.
A vždycky, když skončím s vykreslováním toho, jak je skvělá, mám pocit, jako bych byla teprve na začátku a to nejdůležitější tam chybělo. Možná se prostě jen její úžasnost a to, jak ji zbožňujeme, nedá vyjádřit slovy.
*
Tereza Fousová je profesorkou na našem gymnáziu. Vyučuje francouzský jazyk, který se učila přímo v mateřské zemi.
Je velmi milá a hodná – se studenty vychází skvěle (má je ráda, oni zase ji) a mohu s jistotou říci, že hned každému padne do oka. Určitě bych použila výraz trpělivá – se studenty má péči, pokud nechápou, snaží se vysvětlit a pokaždé se pokouší odpovědět na otázky. Podporuje je, ať už jsou v jakékoliv situaci. Často také chválí, aby své malé Francouze potěšila něčím, co jim jde. Dále bych přidala slova obětavá a vtipná – ne každý profesor si s vámi na hodinu sedne jenom proto, aby zdokonalil vaše schopnosti.
Co se týče těch záporných vlastností – nevím, jestli by se nějaké našly. Studenti si na ni příliš nestěžují, snad jenom na její styl psaní písemek. Papíry, které rozdá, jsou většinou obou stránkové, zaplněny francouzskými slovíčky. (mně tento styl učení nevadí, spíše ho oceňuji).
*
Znáte takový ten stereotyp, kdy si vysvětlíme látku, napíšeme písemku a tím to hasne? K čemu to ale vede? Několik studentů si prostě najde jinou zábavu a na test se vykašlou. Sice za to dostanou jinou známku než ti, co se naučí, ale látku stejně nikdy nebudou umět. Proto naše paní profesorka přichází s jinou filosofií. Namísto toho, aby lidem, co se jí na test vykašlou, či se jim prostě zrovna nepovede, dala čtyřky, pětky, nedá jim nic, ale test si musí doplnit. A toto se opakuje tak dlouho, dokud test dotyčný nenapíše na přijatelnou úroveň.
Paní profesorka hledá způsoby, jak gramatiku vysvětlit tak, aby nám to bylo jasné úplně všem. Někteří ji pochopí podle odlišností s angličtinou. Na jiné zapůsobí gramatické příručky. A někteří danou gramatiku nejlépe pochopí až při cvičeních, kterých děláme spousty.
Na slovíčka nám paní profesorka nosí papíry na téma, které právě probíráme. Jsou užity ve větách, v souvislém textu, což hodnotím jako velké plus, protože když je chci někdy použít, vím aspoň trošku jak.
S naší paní profesorkou je legrace. Ale zná mezí, takže když už začne přerůstat na úkor učení, zarazí ji. Myslím si, že ohledně francouzštiny je naše paní profesorka to nejlepší, co nás mohlo potkat.
*
Na paní profesorce Fousové mě vždy překvapovala její ochota. Samozřejmě znám spoustu profesorů, kteří rádi vychází studentům vstříc, ale nikdy dřív jsem se s tím nesetkal v takovém rozměru. Nebudu přehánět, když řeknu, že skoro nic není problém. To platí jak v kolektivním, tak v individuálním měřítku. Celá třída by chtěla, aby byla látka vykládána jiným způsobem? Nebo se prostě někdo nestihne naučit na test, protože toho měl den předtím moc? Žádný problém, látku můžeme probírat jinak a onen jedinec si může test napsat příště. Pochopitelně toho ale nesmíme zneužívat, primárním cílem zůstává naučit nás dobře mluvit francouzsky.
Na hodinách panuje příjemná a neformální atmosféra. Paní profesorka ví, že v některých dnech v týdnu jsme unavenější než jindy, a tomu přizpůsobuje výuku. Novou látku tedy probíráme, když jsme svěží a soustředění, naopak když jsme unavení, tak se zabýváme méně náročnými činnostmi, jako je například čtení. Paní profesorce nechybí smysl pro humor, což se příjemně projevuje i v hodinách. Když ale překročíme určitou mez a z hodiny francouzštiny se začíná stávat cirkus, dokáže si opět sjednat pořádek.
Profesní znalosti jsou u paní profesorky naprosto nezpochybnitelné. Kromě francouzštiny ovládá také řadu dalších jazyků. Překvapivé jsou také její znalosti z historie – o Francii (a ne jen o ní) toho zná přinejmenším tolik, kolik toho ví průměrný učitel dějepisu.
Příhoda
Kdybychom si měli vybrat příhodu, která nám nejvíce utkvěla v paměti, vzpomněli bychom si asi na ono klidné úterní odpoledne, kdy jsme s paní profesorkou Fousovou pekli cukroví. Bylo těsně před Vánoci, a tak jsme polevili z klasického vyučovacího procesu a dopřáli si trochu pohody. Za poslechu našeho oblíbeného francouzského muzikálu Notre Dame de Paris jsme připravovali kokosové koule, jejichž recept obstarali dva naši spolužáci. Mezitím jsme naší paní profesorce oznámili, co se chystáme udělat. Řekli jsme jí o anketě Zlatý Ámos, do které jsme se ji rozhodli přihlásit. V tu chvíli byla jako vyměněná. Dojalo ji to natolik, že se zprvu nezmohla na jediné slovo, ale poté nás zahrnula slovy pochvaly a díku. Odpoledne jsme zakončili společnou selfie s prskavkami (viz Foto kandidáta).