Gymnázium Pierra de Coubertina Tábor
Náměstí Františka Křižíka 860
39001
Tábor
Jihočeský kraj
Přihláška kompletní
Charakteristika
Paní profesorka Kotrčková je naším třídním mentorem už skoro čtyři roky, během kterých jsme si k ní vybudovali velmi vřelý vztah. Je téměř neuvěřitelné, že naší třídu dovedla do druhého ročníku bez větších problémů. Je na nás velmi hodná a vše řeší s chladnou hlavou, a to dokonce i v situacích, kdy si to možná nezasloužíme. Tím, jak za nás sveřepě bojuje, si okamžitě získala naší důvěru – víme, že se na ní můžeme kdykoli obrátit s jakýmkoliv problémem, ať už týkajícím se školy, či našeho osobního života. Víme, že se nám vždy dostane porozumění a dobré rady. Mimo to, že se snaží pestře oživit výuku českého, anglického a španělského jazyka, který vyučuje, angažuje se i v takových aktivitách, prostřednictvím kterých chce pomoct mladým lidem lépe poznat sama sebe, získat nové dovednosti a vytrvat v těchto činnostech. Pro další rozvoj studentů v jejich jazykových a recitačních dovednostech zorganizovala paní Kotrčková recitační soutěž s názvem „Eurolyra“, ve které se letos již druhým rokem zúčastnilo mnoho studentů. V rámci Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu (DofE) s námi paní profesorka procestovala několik dobrodružných expedicí potřebných pro úspěšné dokončení programu. Je jednou z vedoucích místního centra DofE. V letošním školním roce navíc organizuje dvě studentské výměny – do Španělska a Itálie. Paní Kotrčková se kromě spravování školní knihovny také úspěšně ujala role výchovného poradce na našem gymnáziu, kde pomáhá studentům například s výběrem správné vysoké školy. To vše dělá ze srdce ráda. Snaží se nás pozitivně motivovat ve všem, co děláme. Bez ní bychom střední školou neprocházeli tak hladce, jak tomu nyní je. Rozhodně bychom si přáli více takových učitelů, a to nejen nám, ale i ostatním studentům, třídám a školám.
Příhoda
Kdybychom měli popsat naší paní učitelku pouze jedinou příhodou, absolutně by to nebyl dostačující popis. K jedné příhodě se většinou váže pouze jedna kladná vlastnost, naše paní učitelka jich však má natolik, že nám přijde absurdní psát pouze o té jedné. I tak jsme se však rozhodli vám nastínit její úžasnou osobnost na základě jednoho školního výletu.
Nebyla to vůbec lehká volba, vybrat zrovna tento výlet, neboť každá sebemenší akce, každý výlet, který pořádala - ať už do divadla nebo pod stany, je profesionálně zorganizovaný a hlavně zábavný. Uvědomujeme si, že občas není lehké skloubit zábavu s dobrou organizací se třiceti pubertálními gympláky, avšak ona, naše třídní, to zvládá skvěle.
Ve třetím ročníku víceletého gymnázia jsme dostali novou třídní učitelku – Mgr. Evu Kotrčkovou. Nikdo o ní neměl moc informací, což pro nás nebylo moc příjemné. Rádi jsme byli na každého nového učitele připravení, avšak o paní Kotrčkové jsme věděli jen to, že je to velmi uznávaná lingvistka. V průběhu roku vyvstala otázka, kam na školní výlet? V tomto školním roce jsme již však společně vyrazili na výměnu do Holandska, jako první osmáci v historii naší školy, za což vděčíme právě naší třídní. Výlet na konci roku jsme tak chtěli pojmout skromněji, bez větších výdajů. Paní učitelka ví, že mnoho lidí z naší třídy má rádo přírodu, prosadila tudíž návrh stanování u Orlické přehrady. Vybrat kemp přímo u vody a zajistit stravování už pro ni byla, jak nám sama tvrdila, maličkost.
Nevěděli jsme, jak paní Kotrčková pojme program, ale byli jsme strašně rádi, že se toho ujala. Nakonec se ukázalo, že zábava byla úžasně neobvyklá a překvapující. Počítali jsme s táborovým ohněm, bojovou hrou a turistickým výletem okolo přehrady, ovšem nikdy jsme si nemysleli, že nás takový „obyčejný“ výlet může s učitelem tak stmelit.
Když jsme se večer sešli u ohniště a začali opékat buřty, Kotr, jak jsme se dohodli, že jí budeme říkat a paní učitelce to navíc nevadilo, se sama ujala kytary a až do pozdních hodin večerních se starala o zábavu. Potom se náhle zvedla, odložila hudební nástroj a řekla jen, ať se přesuneme na louku za tábořištěm. Připravila pro nás totiž bojovku. Už si přesně nepamatujeme pravidla, jenom víme, že jsme se vraceli celí špinaví a zejména naplnění uspokojením a radostí.
Další den byla na programu procházka po okolí. Z této procházky, cituji Kotr „na hodinku, dvě“, se vyvrbila túra na celý den. A hádejte, kdo jediný byl plně připravený v pohorkách, se slamákem a velkou zásobou vody? Ano, naše elegantní, vždy připravená třídní, kterou jsme až doposud znali jen na vysokých podpatcích.
Ještě ten den večer začalo pršet. Jak asi zabavit 30 lidí, když měla k dispozici jen pár mokrých stanů? Zkrátka dokázala nemožné. Přesvědčila věčně nerudného a protivného majitele kempu, aby nám zapůjčil klubovnu, ve které nám uspořádala mimo jiné i turnaj v ping-pongu. Některým promočeným spolužákům dokonce poskytla svou chatku s fénem k usušení oblečení.
Poslední den, který byl věnovaný zejména sportu, jsme se Kotr snažili naučit hrát volejbal přes její šňůru na prádlo. Pro nás to bylo krásné a usměvavé zakončení výletu.
Za tu dobu, co od tohoto výletu uplynula, jsme jí všichni poznali ještě lépe a plně jí důvěřujeme. Nyní nikdo nepochybuje o tom, že by se za něj Kotr někdy nepostavila. Nezískali jsme jen třídní učitelku, ale hlavně věrného přítele a zkušeného rádce.
Nejlepší na tom všem ale je, že stejně zábavné jako výlet k Orlíku jsou i hodiny češtiny, španělštiny a angličtiny, při kterých není o nejrůznější zajímavé druhy aktivit nouze.