Gymnázium Jana Keplera
Parléřova 2
16900
Praha 6
Hlavní město Praha
Postupuje do semifinále
Ámos hlavního města Prahy 2017.
ÁMOS CHEMIKÁŘ 2017.
Charakteristika
Pan profesor Šmahaj je jednoduše osobnost. Při jeho vstupu třída téměř okamžitě ztichne, což je u příchodu ostatních pedagogů spíše raritou. Má zkrátka přirozenou autoritu a přitom nemusí většinou ani zvýšit hlas i v těch nejdivočejších chvílích. Látku dokáže podat zcela srozumitelně a navíc se snaží vše, co je v daných podmínkách možné, studentům názorně předvést. Nikdy se nemůže stát, aby se v testech vyskytla otázka, kterou s námi pan profesor předtím alespoň dvakrát nezopakoval.
Ale nemylme se, profesor Šmahaj dává svým studentům laťku opravdu hodně vysoko (přinejmenším v porovnání s tím, co po nás vyžadují učebnice), jen dokáže vše vyložit tak srozumitelně, že šance neporozumět je opravdu malá. Avšak při nezdařených písemkách uděluje známky za hranicí klasifikační stupnice. Nutno podotknout, že díky zápalu do chemie, který nám pan profesor vnuknul, nikdo z nás nekončí na vysvědčení se známkami horšími než za dva.
Hodiny jsou však pro studenty lákavé nejen svou srozumitelností a velmi efektními experimenty, ale i vtipnými poznámkami pana profesora. Ty se snad nedají vždy označit za zcela korektní, jenže takové by si stejně nikdy pozornost studenta naší věkové kategorie nezískaly. Humor pana profesora Šmahaje je inteligentní a na úrovni.
Na hodiny profesora Šmahaje se těší i ti studenti, kteří před chemií upřednostňují například lingvistiku nebo historii.
Příhoda
Máme-li popsat některou z historek, které jsme s naším chemikářem zažili, těžký toť úkol, neboť jich bylo mnoho a zároveň žádná není taková, aby se o ní dal napsat řádný článek. Právě množstvím zábavných příhod a zároveň kvalitní výukou nám chemikář přilnul k srdci.
Jestli na něco naše třída nikdy nezapomene, pak to byla naše první hodina s panem profesorem Šmahajem. Bylo to na začátku minulého roku, tehdy jsme pana profesora znali jen jako rázného člověka, který se nebrání tomu někoho pořádně seřvat. Do posluchárny jsme tedy vcházeli patřičně vystrašení.
Opravdu, jistě jsem nebyl jediný, kdo po hodině odcházel a myslel si něco jako "to bude rok..". Pan profesor Šmahaj se ukázal jako opravdu velice temperamentní člověk, sám se popsal přibližně následně: "...jsem z profilu skoro neviditelný a ač se to nezdá, jsem velice rázný...". Podobných vtipů řekl za hodinu víc, jen jsme byli příliš šokováni učitelovým charismatem na to, abychom to byli schopni taky jako vtipy brát.
Následovaly další hodiny a naše mínění o učiteli se zlepšovalo a zlepšovalo. Pořád jsme z něj měli strach, ne to není přesné vyjádření, lépe: respektovali jsme ho, což se rozhodně nedalo a nedá říct o všech učitelích.
Během následujícího roku a půl se toho událo mnoho. Zažili jsme různé další příjemné a zábavné příhody. Humor pana profesora je poměrně ironický, ale pobaví.
Doktor Vladimír Šmahaj se nám také vryl do paměti pokusy, nestačilo mu nám látku vysvětlit u tabule. Vždy, když to bylo možné, demonstroval učivo na pokusech a většinou nám v hodině dával prostor si pokusy taky zkusit. Často pak byla třída mírně zakouřená a navíc studená od větrání, my však měli dobrý pocit, že jsme byli svědky něčeho výjimečného. Díky tomu se chemie stala pro mnohé z nás nejoblíbenějším předmětem.