ZŠ Kamínky 5
Kamínky 5
63400
Brno
Jihomoravský kraj
Přihláška kompletní
Charakteristika
Charakteristika z pohledu žáků
Naše paní učitelka se jmenuje Zdeňka Bučková. Když vejde do třídy, má vždy velký úsměv na tváři.
Je sebevědomá a cílevědomá. Z celé třídy udělala jednu velkou partu.
Učí nás již od třetí třídy a můžeme se jí se vším svěřit. Všichni si k ní brzy našli cestu, protože je spravedlivá, milá, hodná, hezká, šikovná a starostlivá. Když zlobíme, někdy se naštve a dokáže být i přísná. Vymýšlí pro nás různé zajímavé aktivity a soutěže. Každý rok hrajeme a soutěžíme v celoročních soutěžích. Ve třetí třídě to bylo „Kaštánkování“, ve čtvrté „Středověké město“ a letos máme „Objevitele a badatele“. Zpracováváme různé projekty, někdy sami za sebe, jindy ve skupinách, například Život v barokní době, Školství napříč dějinami.
Pravidelně jezdíme na školy v přírodě nějakým tématem. Ve třetí třídě jsme byli piráti, ve čtvrté jsme objevovali pravěk. Jezdíme s ní na výlety, exkurze, sportovní soutěže a ve školní knihovně nám půjčuje zajímavé knihy, o kterých si pak vyprávíme.
Teď je paní učitelka s námi v páté třídě a je to super. Všechno nás naučí a pak už všechno víme. Učení s ní je zábavné a jednodušší.
Kdybychom uvízli na pustém ostrově, tak jen s naší paní učitelkou, protože by znala způsob, jak se odtud dostat. Máme ji všichni moc rádi a nikdy na ni nezapomeneme.
Žáci 5. A ZŠ Kamínky 5, Brno
Charakteristika z pohledu rodiče
Anketu „Zlatý Ámos“ o nejoblíbenějšího kantora České republiky, beru jako ocenění kantorům za jejich záslužnou a náročnou práci. Mnozí z nás, si nedokáží představit, že by zvládli překřičet 30 rozjívených dětí, naučit je a naučit je tak, aby si látku pamatovali a uměli použít i pro svůj další život, ale ještě zůstat v psychické i fyzické pohodě, aby byli „použitelní“ i ve svém soukromém životě.
Pro nás „obyčejné smrtelníky“ je to věc skoro nemožná. Pro paní učitelky a pány učitele, je to denní chléb.
Často jsou jejich zásluhy přehlíženy, nebo nedoceněny. Já bych alespoň touto formou, chtěla poděkovat paní učitelce Bučkové, která tuto náročnou práci dělá už spoustu let (jako pravá dáma, nechce říct kolik) a stále s energií a úsměvem sobě vlastním, učí ty naše nezbedy. Nic pro ni není nemožné, nic není překážka. Ani zlomená noha ji nezabrání v tom, aby s bolestí doskákala do školy.
Oceňuji, jak dokáže děti nadchnout i pro, řekněme, ne zrovna záživnou látku. Dokáže vše odlehčit nějakým vtipným příběhem, nebo vymyslí soutěž na téma dané látky. Doma se potom i my, rodiče bavíme výrobou nástrojů s pazourky, nebo objevujeme tajemství počátku školství za Marie Terezie.
Paní učitelka, jak sama říká: „naučila děti, učit se“. Naučila je samostatné tvůrčí práci i práci v kolektivu a zodpovědnosti za splnění úkolů. Každou i sebemenší snahu ocení a při nezdaru dodá chuť a odvahu, jít dál.
Paní učitelka nejen že „jen“ učí, ale stará se o školní knihovnu a vede děti k četbě. Chodí s dětmi na různé sportovní akce, jako Běh brněnské mládeže, soutěže ve šplhu a vybíjené. Kdykoliv je jakákoliv zajímavá soutěž, nebo výukový program, už žáky hlásí, aby se mohli naučit i něco mimo školu. Takto si mohou trochu odpočinout od textů a příkladů a vyzkoušet si něco v praxi, například na půdě Masarykovy univerzity – jako buněční detektivové, nebo jako architekti výtvarné soutěže Nový Lískovec očima dětí. Z každé takové akce, pořizuje vyčerpávající fotodokumentaci, aby si i rodiče mohli prohlédnout výkony svých dětí.
Paní učitelka Bučková, je učitelka s velkým U. Má u dětí přirozený respekt a každý ví, co si může, nebo naopak nemůže dovolit. Nezkazí ale žádnou legraci a umí se i sama sobě zasmát. Vše správně vyvážené. Nikdy nikoho neodmítne a umí naslouchat. Je přístupná jakékoliv diskuzi, jak s žáky, tak s rodiči a vždy vyjde vstříc ke spokojenosti všech.
Paní učitelko, hodně sil a neměňte se.
Rodič žačky V.A ZŠ Kamínky 5, Brno
Příhoda
Příběh
V červnu 2016 jsme jeli s paní učitelkou Bučkovou na exkurzi d o Archeoskanzenu Modrá a do areálu Živá voda. Procházeli jsme slovanské hradiště, na různých stanovištích jsme poslouchali vyprávění starých Slovanů o jejich způsobu života. Navštívili jsme i slovanskou školu, kde vyučoval nerudný mnich, který na nás nebyl nijak hodný. Křičel na nás, některým klukům sebral čepici. Nás i paní učitelku komandoval, zkoušel nás z hlaholice a z věcí, které se reálně učí až v sedmé třídě. Paní učitelka se nás zastala, i když od mnicha dostala jen káravý pohled. Trochu vystrašeně jsme vyšli ze slovanské školy ven a už nás nikdo nekomandoval, byla tu zase naše krásná, hodná a přívětivá paní učitelka. Příhoda skončila dobře. Závěr naší exkurze byl zakončen střelbou z luku a sladkou zmrzlinou.
Žáci 5. A ZŠ Kamínky 5, Brno