Harmonogram

Zahájení - 5. října 2024
Příjem přihlášek - do 31.12. 2024
Regionální kola - leden únor 2025
Semifinále - začátek března 2025
Finále - 28. března 2025
Galavečer-Kantorský bál - 29. 3. 2025

Sledujte nás na You Tube

Zahájení 30. ročníku ankety

Studio Zlatý Ámos
Aktuální informace

Jděte do toho ...
rady Zlatých Ámosů

Jak to vidí Ámos
Vzpomínka na zážitek a doporučení

Minutový učitel
Finalisté vás za minutu něco naučí

Najdete nás také na Instagramu a Facebooku

Příjem přihlášek končí za

Účast kandidátů v jednotlivých regionech

Vomočil Ondřej

1ZŠ Litomyšl
Zámecká 496
570 01
Litomyšl
Pardubický kraj

Přihláška kompletní

Charakteristika

Oblíbený učitel nejedné třídy. Aktuálně je třídní 9.B., se kterou to nemá moc lehké, ale ani těžké. Je rád, že si ji vybral a třída je ráda, že si ji vybral on. Pan učitel Vomočil vyučuje Výchovu k Občanství, Německý jazyk a Informatiku. Společně s dalšími učiteli je člen projektů na naší škole. Patří tam například Fairtrade (férové obchodní podmínky pro všechny obchodníky), Světová škola (téma, které je nejen pro ČR, ale i pro svět, které se celý rok řeší), Příběhy bezpráví (opravdové příběhy od našich spoluobčanů, nebo rodinných příslušníků za dob nacismu a komunismu na našem území). Je tedy aktivní, spolehlivý, zábavný, ale taky spravedlivý učitel S nápadem přišla jeho třída jako pěknou vzpomínku na poslední rok na základce.

Příhoda

Záchrana. Kdybych měla jedním slovem popsat situaci, kdy nám pan učitel Vomočil pomohl, vybrala bych právě toto slovo. A proč?

Ne vždy se stane, že si třída „padne do oka“ se všemi vyučujícími. To pak žáci prostě párkrát do týdne trpí a tajně doufají, že učitel onemocní. Někdy to však přeroste v hrůzu z daného předmětu, nebo spíš z vyučujícího. Jako se to stalo u nás… Jenže jako to řešit? A budeme to vůbec řešit? Co kdyby se nám pak vyučující mstili? Chvíli to trvalo, ale nakonec důvěra v našeho třídního zvítězila. Pan učitel chtěl samozřejmě vědět, co nejvíce informací, tak jsme se dali do líčení dané situace…

Jednalo se o to, že učitelka, kterou jsme měli od šesté třídy, tedy třetí rok, na nás začala klást čím dál větší nároky. Doufali jsme, že se to za nějakou dobu zlepší, my si zvykneme, ona si zvykne. Nestalo se tak. Neustále jsme museli udržovat oční kontakt, nepodívat se jinam. Všichni jsme trnuli, kdy se nás na něco zeptá, protože jakmile jsme se netrefili do odpovědi, kterou chtěla slyšet, reagovala tak, že nám to bylo velmi nepříjemné. Báli jsme se tedy mluvit. To, ale bylo také špatně. Prostě už se to v hodinách nedalo vydržet.

Pan učitel třídní byl vstřícný a byl rád, že jsme mu to přišli říct. O daném problému s námi mluvil a hledal řešení dané situace. Nakonec jsme sepsali věci, které nám při oněch hodinách vadily. Nebylo toho málo, ale dalo se to čekat. Potom nám pan učitel řekl, že na příští třídnickou hodinu přijde i paní učitelka a budeme společně hledat řešení. Všichni jsme najednou dostali strach. Co když řekne, že jsme si to všechno vymysleli, že to není pravda, že ona se takhle nechová… Byly to tři dny strachu, ale uklidňovalo nás, že u společné schůzky bude i náš pan učitel. Nakonec to byla fajn hodina, na které jsme se domluvili na pravidlech, která budou obě strany dodržovat. Letos jsme dostali paní učitelku znovu a musíme říci, že se to nedá s loňským rokem srovnat. Jsme rádi, že jsme překonali strach a za panem učitelem jsme zašli. Jsme rádi, že to pan učitel nesmetl ze stolu, ale chtěl to řešit. Jsme rádi, že nám pan učitel věřil. A my věříme jemu.

Teď ale něco trochu veselejšího. Za panem učitelem nechodíme, jen když máme nějaký problém. Je s ním totiž i velká legrace. Třeba na školních výletech, na Nočních školách (přespání učitele a žáků ve škole), na adaptačním kurzu, na lyžařském kurzu nebo při vánočních besídkách.

Jedním z mnoha příkladů je loňský školní výlet na Dolní Moravě. Kromě předem připraveného programu zde byla i volná zábava. Hlavně večer. Zjistili jsme totiž, že v penzionu jsou ubytovaní také žáci z Brna. Jak to tak bývá, nastalo soupeření mezi školami. Chtěli jsme ukázat, jak jsme super a že jsme lepší. Proto jsme vyhlásili neoficiální soutěž ve zpěvu. Největší posilou našeho „pěveckého sboru“ byl samozřejmě náš třídní. Jeho pěvecký výkon byl nepřekonatelný. Zvláště pak v písničce Buráky. Tak moc jsme se smáli, že jsme byli schopni se k němu přidat pouze v refrénu. Díky panu učiteli jsme soutěž vyhráli. Možná bylo ale hlavním důvodem to, že se druhá strana nezúčastnila… Na tuto část výletu budeme dlouho vzpomínat.

Jsme neskutečně rádi za to, že si nás vybral a můžeme s ním trávit hodně času.

Zpět na seznam kandidátů