Gymnázium, Český Brod, Vítězná 616
Vítězná 616
28227
Český Brod
Středočeský kraj
Přihláška kompletní
Charakteristika
Naše nejoblíbenější paní profesorka Špoková nás učí český jazyk a hudební výchovu na našem gymnáziu v Českém Brodě. I když zná odpověď skoro na každou otázku, dává přednost možnosti, abychom si odpověď vyhledali sami a potom ji můžeme říct celé třídě. Potrpí si na tom, abychom mluvili spisovně, a když tak neučiníme, dělá, že to neslyšela a dá nám možnost se opravit. Když ale i potom mluvíme nespisovně, tváří se na nás legračně (občas přísně). Hodiny s paní profesorkou bereme spíše jako zábavné díky výkladu a přístupu profesorky. Nato, jak je naše paní profesorka mladá, je velmi chytrá a o světě toho ví nejspíš hodně. V hodinách se vždy zasmějeme, protože si rozumíme, nejspíš proto, že nemluví moc archaicky a vyzná se v dnešních moderních slovech. Vždy je ochotná nám pomoci jak s českým jazykem, tak i s hudební výchovou, a taky pro nás dělá hodně věcí navíc. Například se můžeme dohodnout na písničce, co bychom chtěli zpívat, a ona nám do příští hodiny sežene a vytiskne noty i text. Testy z českého jazyka od paní profesorky mají zajímavou formu, a to takovou, že si zadání vymýšlíme v podstatě sami, protože vždy musíme napsat osm vět, ve kterých se musí nacházet určité mluvnické prvky, které jsme se zrovna naučili.
Ve škole se také podílí na mimoškolních aktivitách. Vede školní pěvecký sbor, se studenty, kteří hrají na různé hudební nástroje secvičuje vystoupení, se kterými pak vystupují na různých akcích naší školy.
Myslíme si, že by jste měli vybrat naší paní profesorku, protože i když je mladá, dokáže nás naučit hodně věcí a máme ji rádi!
Příhoda
První hodina českého jazyka na nové škole pro nás byl zážitek. Když zazvonilo, otevřely se dveře, vešla mladá slečna, spíše studentka. Ukázalo se, že je to naše paní profesorka. Za těch pár dní na gymnáziu už jsme si zvykli, že nám ostatní profesoři vykají, ale paní profesorka Špoková nám ještě navíc říkala: „kolego/kolegyně“! Byli jsme překvapeni, že osoba starší maximálně o 12 let nám říká „kolegové“. Postupem času nám „kolego“ přestala říkat a jednoho dne přišla na hodinu a celá červená ve tváři se nás zeptala, jestli nám může tykat a říkat jménem. Všichni jsme samozřejmě souhlasili, šťastně kývali hlavami a smáli jsme se. Od té doby si nás všechny pamatuje a oslovuje nás tak, jak jsme zvyklí.